„Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné." 

Antoine de Saint-Exupéry

 

Vystudoval jsem jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Již během studia jsem prošel výcvikem v komplexní krizové intervenci, který mi umožnil získávat první zkušenosti s prací s lidmi, kteří se ocitli v akutní psychické krizi. Brzy nato jsem byl přijat do psychoterapeutického výcviku v analytické psychoterapii a úspěšným absolvováním kandidátského pohovoru jsem vstoupil do České společnosti pro analytickou psychologii C. G. Junga. Po krátkém období úspěšného avšak nenaplňujícího vědeckého působení jsem opustil svou alma mater, abych ve vztahu k druhým lidem a jejich utrpení mohl lépe využít svůj lidský a terapeutický potenciál.

Začal jsem pracovat nejprve jako školní psycholog na základní škole, později jako psycholog ve zdravotnictví v dětské psychiatrické nemocnici. Nyní pracuji jako psycholog pro děti a dospělé v soukromé praxi v Praze a současně procházím předatestační přípravou v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, kde se připravuji na atestaci v oboru klinická psychologie.

Lidé se mne často ptají: "Co vlastně je ta analytická psychologie/psychoterapie?" Stručně řečeno, jedná se o zdařilý pokus švýcarského psychiatra a psychoanalytika C. G. Junga o integraci západních a východních nauk (zahrnující filozofii, historii, náboženství, jógu, mystiku, astrologii a další) stojící na pevných základech klasické psychoanalytické teorie a techniky. Člověku, který za mnou přichází, ať už pro radu nebo do terapie, poskytuje analytická situace bezpečný prostor, ve kterém může volně zkoumat svůj život v jeho protikladech a rozporech, dokud neodhalí tajemství jejich sjednocení na vlastní střední cestě, pro kterou se na základě vlastního poznání sám rozhodne. Úkolem lékaře-psychoteapeuta je pouze chránit a podporovat tento proces, který člověku pomáhá v dosažení větší samostatnosti a nalezení hlubšího smyslu jeho života. Nejde přitom vůbec o jednostranný proces, byť určitou míru asymetrie musí analytik pro bezpečnost procesu, udržovat pořád. Je to naopak velmi dobrodružný vzájemně obohacující proces analytika i analyzanda, proces společného rozšiřování prožívání, pochopení a poznávání sebe, druhých, i celého univerza, chce-li kdo dojít až sem.